Naše putování jsou realizována v rámci OpenEDO, které je součástí největšího environmentálního festivalu v ČR – Ekologických dnů Olomouc (EDO).
KRAJ PO OKRAJ IV putování s grafickou skupinou
25. dubna 2026 | Řevnice – Mníšek pod Brdy
Richard Long: „Mé kroky jsou značkou. Nohy mě nesou po celé zemi. Je to způsob, jak měřit svět. Vztahuji se ke svému vlastnímu tělu. To jsem já na světě.“
Společným výchozím bodem bylo vlakové nádraží v Řevnicích, odkud jsme se vydali přes tamní hluboké lesy s kamenitými vrcholy kopců až do Mníšku pod Brdy. Důležitý nebyl ani začátek, ani konec, nýbrž samotný průběh. Cesta a pohyb v přírodě. Účastnilo se nás patnáct putujících, k nimž se připojili hosté, jako například sociální antropolog Radan Haluzík či krajinářská architektka Alena Smrčková. Na jedné z příjemných zastávek u Jezírka, které je součástí trampské osady El Paso, vystoupilo kytarové duo Manollo.
Celé putování provázely neutuchající hovory o krajině, umění či filozofii, stejně jako čtení a tvorba v plenéru. Kraj po okraj IV se především nesl v přátelském duchu, který si udržel svou intenzitu i po mnoha ujitých kilometrech.
Touto akcí se připojujeme k programu festivalu EKOLOGICKÉ DNY OLOMOUC (EDO 2026) ~ www.ekologickednyolomouc.cz
KRAJ PO OKRAJ III putování s grafickou skupinou
26. dubna 2025 | Radobýl
HOSTÉ: Radan Haluzík (sociální antropolog), Vít Pokorný (filosof), Jiří Sádlo (biolog)
Přidali se k nám výtvarníci Alžběta Kumstátová, Blanka Němcová, Libuše Vendlová, Zdeněk Daněk, Milan Starý a Pavel Trnka.
Výlet na Radobýl
Vít Pokorný – filosof
Výletu, který se konal 26. 4. na trase Malé Žernoseky – Radobýl, jsem se s potěšením zúčastnil díky pozvání Evy Vápenkové a skupiny Pres Nostres. Příznivé počasí a malebná polabská krajina nás provázely krátkým, ale prožitkově bohatým putováním k jedné z dominant Litoměřicka, kopci Radobýl. Hosté Jiří Sádlo a Radan Haluzík nás občerstvili pozoruhodnými pohledy a setkáními s místy, věcmi a rostlinami, o nichž bychom jinak nic nevěděli, tedy já určitě ne, takže skrze jejich povídání bylo možné do krajiny proniknout lépe a jinak než jako obyčejní turisté.
Velmi inspirující pro mě osobně bylo především setkání s lidmi, kteří se věnují grafice a výtvarnému umění, tedy s lidmi, kteří myslí jinak než textem, než slovem, tedy obrazem. Filosof se snaží svou zkušenost přetavit do slov, to jsou jeho barvy a tvary, kdežto výtvarní lidé myslí skrze jiné druhy znaků a jejich vnímání je jiné. S úžasem jsem sledoval jejich …
Slovy zachyceno třetí putování „Kraj po okraj III“
Jiří Hanuš
Krajina kontrastů
Krajinu Českého středohoří vnímám jako krajinu kontrastů. Je to jedno z nejkrásnějších míst České republiky, které má velmi bohatou a dávnou minulost, jež sahá až k počátkům české historie.
….
Eva Vápenková
Osobitou tváří Radobýlského masivu je bezpochyby odhalená struktura čedičové horniny reflektující jeho složitý a dramatický proces vznikání.
….
Peter Kollár
Moc člověka a bezmoc přírody?
Letošní cíl našeho putování, vrch Radobýl vévodí bájné krajině, která se mýticky pojí s nejranější historií Čechů. Člověk byl však v těchto místech přítomen již mnohem dříve.
….
Bronislava Bakula Malá
Vstupovat do krajiny sám a ve společnosti druhých není totéž. Člověk zpravidla nepřemýšlí ve slovech, ale absorbuje okolí vnímáním, které zahrnuje mnoho veličin jako vidění, myšlení, cítění, …
….
KRAJ PO OKRAJ II putování s grafickou skupinou
22. června 2024 | Milovice
HOST: Radan Haluzík (sociální antropolog)
Peter Kollár
Jiří Hanuš
Budoucnost pravěku
Radan Haluzík – sociální antropolog
Krajina, o kterou přestaly pečovat sovětské tanky, hledá svou novou tvář. Savana má ráda grafiku. Kmeny keřů jsou vertikální, větve horizontální, tráva ve větru šikmo k nebi. Motýli, spousta motýlů, ťuhýk a přízrak šakala. A stáda velkých býložravců.
„Přestaňme tomu říkat pratuři a prakoně, ale krávy a koně, a přestaneme se toho bát!“ Bývalá domácí zvířata se přišla podívat na své bývalé pány, až je obklíčila. Frkání nozder a nervózní podupávání co bude… Co sem lezete, my tady máme pravěk.
Tak jsme v pravěku, ale svět okolo nepřestal existovat. Jsou i jiné způsoby hledání post-militární budoucnosti: Vedle, v sousedním areálu rozjíždí bývalý tankodrom místo pásů tanků stádečka fauny tlustokožců na motorových čtyřkolkách, aby pokryly kapoty svých vozů bahnem až po střechu. „Cokoli, co vytáhne naše teenagery ven z baráku, je lepší, než kdyby seděli doma u počítačů,“ říká správce autodromu. Z druhé strany se do klidu divočiny budoucnosti ozývá pro změnu hluk zábavního centra. „Děti, co správně určí, co žere papoušek ara, si vyzvednou poukaz na cukrovou vatu!“ „Chtěl jsem jed-nou mít! Krás-nej bí-lej dům…bing, chrrr… Franto, máš to moc nízko…,“ ladí kapela na večerní koncert. Co si asi pouštěli generálové v důstojnické jídelně…?
Hledá se budoucnost post-militární krajiny. Jaké bude hledání budoucnosti té post-rurální, až brzy opustíme venkov celý?
Jaká je budoucnost pravěku?
Slovy zachyceno druhé putování „Kraj po okraj II“
Eva Vápenková
Místo, které člověk zabydlel a po čase pak opustil.
Místo, které si postupně příroda bere zpět.
Místo, které jsme navštívili během našeho prvního společného putování.
Bylo vystřídáno místem, které si berou zpět zvířata – (divocí) koně a (pra)tuři.
Jakou podobu by mohla mít krajina, kdyby se v ní nezabydloval člověk?
Bronislava Bakule Malá
Kraj po okraj – tolik skrytého významu se schovalo do tří slov, až nikoho nenapadlo, že po okraj nemusí být jen naše nutkání plnit po okraj vlastní potřebu tvořit a vytěžit z prožitku putování po krajině maximum možností, ale že se nám třeba mohou po okraj naplnit holínky vodou nebo po okraj zahnat naše odhodlání nechat se bičovat větrem a zimou.
KRAJ PO OKRAJ I putování s grafickou skupinou
1. června 2024 | Milovice
Hledání společného přístřeší
Filip Zrno
Grafická skupina Pres Nostres ve složení Peter Kollár, Jiří Hanuš, Eva Vápenková, Bronislava Bakule Malá a Hana Zrno Vondrů si vybrala pro své vůbec první putování „Kraj po okraj“ v rámci Ekologických dnů Olomouc-Sluňákov, oblast kolem Milovic. Její působivá zákoutí s tůněmi, hustými lesy a mnohými objekty, které již přestaly plnit svůj původní smysl, lákají k uměleckému ztvárnění.
Již od prvních chvil bylo zřejmé, že putování bude provázet hledání společného přístřeší. Tím se nejdříve stala vlaková souprava mířící na místo určení, vystřídaná železnou střechou milovického peronu a následně plastovou pergolou před vlídným oknem nádražní restaurace, z něhož se skupině dostalo drobného občerstvení, zatímco diskutovala a vyhlížela oslabující proudy vody valící se ze zachmuřelého nebe.