KURÁTOSKÝ TEXT – Nataša Hand
Etymologie francouzského slova impression (dojem) v sobě nese původ latinského imprimere, tedy vtisknout se či natisknout. Proces vtisknutí tedy ve své podstatě ukrývá smyslovou rovinu. Dojem, jež grafický tisk evokuje, je komplexní záležitostí na dvou úrovních. Jednak hledící navazuje dialog ne s jediným objektem, ale s jedním ze série repetic. Avšak zdánlivá simulakra je zde pouhou fikcí – ve skutečnosti umělec vytváří pokaždé dílo zcela nové. Hledící je, tváří v tvář grafice, pozorovatelem diference. Na úrovni druhé zažívá tvorbu, jež osciluje mezi viditelným a tušeným. Původní akt vytvoření linie se rodí na matrici, jejíž negativ je nosníkem výsledného uměleckého díla. Vzniká objekt, pro jehož zrod byla nezbytná haptická rovina jak rytí, tak (v)tisku na povrch. Vnímající navazuje dialog jak s finálním dílem, tak s touto silovou stopou po výměně, jež se rozehrála při aktu tisku a intuitivně zaujímá postoj taktilního zkoumání. Oči samotné se stávají orgány doteku.
Grafickou tvorbou Bronislavy Bakule Malé prostupují čitelné motivy, v kterých zanechává někdy jemnou poetiku, jindy razanci, mnohdy i nadsázku. Rytmicky dekonstruuje každodenní existenci – redukcí svého pohledu tak nabízí prostor k všímavosti. Horizont je pro Evu Vápenkovou tvůrčím univerzem, který se skrze jemnou dynamiku proměňuje v jednotlivých grafických tiscích. Její toužebné horizonty rezonují svou neohroženou křehkostí a uvrhují hledícího do neskonalého tíhnutí k nekonečnu. Jiří Hanuš do prostoru krajiny „vpouští“ prvky industriální a architektonické, jež je jimi obtěžkána. Svou němou promluvou umocňují stopy nestálosti a v důsledku i konečnosti lidské existence, tehdy se v krajině stávají legitimními a srostlými s ní. Peter Kollár precizně a s lehkostí mění vyznění a atmosféru otisků barevností a její intenzitou. Kombinuje tisky matric v překotném progresu možností grafického umění. Vytváří neskonale emotivní zpochybnění vnímané reality jejím zrcadlením, destabilizuje tak limity vnějšího/vnitřního světa.*
Pres Nostres mobilizuje techniku tisku, a výpověď o hapticitě dvojí rozvíjením taktilního mapování struktury světa. Autoři se vydávají do společného procesu hladké chůze v rýhovaném prostoru. Chápou se pozice kontinuálních nomádů a melodicky tápají v rytmu vágních terénů, ne-míst jež vyplodila tříštivá přítomnost kapitalistického organismu. Kolektivně se pak vydávají do vnitřních periferií i na rovině osobní ve své tvorbě. Mnohotvárnost umělecké výpovědi přítomné v kolektivu již napovídá, že grafika je pro autory procesem, ohmatáváním hranic (linií) vytyčovaných umělecko-historickým jazykem – objektem/formou, významem/obsahem. Onen neklid pramenící z kolize jednotlivých tvarosloví čtyř umělců se stává kreativním hybatelem. Jejich první společná výstava tak vyzývá ke kolektivnímu pátrání, dojmové meditaci.
* Prostřední odstavec našich kurátorských textů se protíná. Stejně tak jako se protíná v určitých bodech tvorba členů Pres Nostres, tak i my kurátorky jsme propojily své myšlenky. (Nataša Hand a Hana Zrno Vondrů)
