KURÁTORSKÝ TEXT – Hana Zrno Vondrů
Jak členové grafické skupiny Pres Nostres společně „obývají“ svět umění? Přestože je u každého z nich vizuální jazyk autentický, jsou si velmi blízcí v tvůrčích postojích. Zastavují v obrazech to, co žijí. Jejich rytmus práce je vystavěný na trpělivé hloubavosti a přemýšlivosti. Výtvarně uchopená témata vyjadřují povětšinou potřebu ticha a introvertního pohroužení se do okolních dějů. To, co niterně žijí, je poměrně úzce spojeno s viděnou a zažitou realitou. Vizuálně tématizují krajinu, což silně propojuje jejich tvorbu.
Grafickou tvorbou Bronislavy Bakule Malé prostupují čitelné motivy, v kterých zanechává někdy jemnou poetiku, jindy razanci, mnohdy i nadsázku. Rytmicky dekonstruuje každodenní existenci – redukcí svého pohledu tak nabízí prostor k všímavosti. Horizont je pro Evu Vápenkovou tvůrčím univerzem, který se skrze jemnou dynamiku proměňuje v jednotlivých grafických tiscích. Její toužebné horizonty rezonují svou neohroženou křehkostí a uvrhují hledícího do neskonalého tíhnutí k nekonečnu. Jiří Hanuš do prostoru krajiny „vpouští“ prvky industriální a architektonické, jež je jimi obtěžkána. Svou němou promluvou umocňují stopy nestálosti a v důsledku i konečnosti lidské existence, tehdy se v krajině stávají legitimními a srostlými s ní. Peter Kollár precizně a s lehkostí mění vyznění a atmosféru otisků barevností a její intenzitou. Kombinuje tisky matric v překotném progresu možností grafického umění. Vytváří neskonale emotivní zpochybnění vnímané reality jejím zrcadlením, destabilizuje tak limity vnějšího/vnitřního světa.*
Tito umělci svými díly otevírají dialog mezi hmotou a duchem, krajinu mohou žít v nekonečných možnostech, zažili jí i společně při svých putováních v oblasti okolo Milovic na sklonku tohoto léta. Čtveřice grafiků zakouší první rok společné koexistence v umělecké skupině Pres Nostres. Co to znamená? Být mimo sebe a zase se k sobě vrátit obohacen diskusí a zážitky s ostatními. Je to síla spojit se nebo spíše nepohodlí vystoupit z komfortní zóny plynoucí z debat a terminologických konfrontací. Kdyby členové skupiny byli jen body, které se propojí mezi sebou rovnou čárou, nevznikl by dokonalý čtverec, ale lichoběžník, který má nekonečné možnosti tvaru, jelikož jeho stěny mohu mít jakoukoliv délku a svírají se v různých úhlech, přesto tvar drží při sobě. A to je princip, na kterém grafická skupina Pres Nostres staví svou existenci, na jinakosti a spojení.
* Prostřední odstavec našich kurátorských textů se protíná. Stejně tak jako se protíná v určitých bodech tvorba členů Pres Nostres, tak i my kurátorky jsme propojily své myšlenky. (Nataša Hand a Hana Zrno Vondrů)
